Jdi na obsah Jdi na menu
 


Brdy

Příspěvky

Brdy otevřené

9. 1. 2016

Již brzy se na těchto stránkách objeví několik tipů na výlety do nově otevřených Středních Brd.  Nyní začnou tyto články vycházet v Blovických novinách a po jejich uveřejnění je umístím i zde.

 

Brdské cyklotoulání - úvod

6. 3. 2016

Střední Brdy – krajina (zatím) neznámá

 

Jak jste asi již většinou zaznamenali, na začátku letošního roku byl zrušen Vojenský újezd v Brdech a celé toto pohoří, je tedy otevřeno pro veřejnost. Blovickým turistům a cykloturistům se tak naskýtá unikátní možnost, navštěvovat hory, prakticky za humny.

Ne, že by to dosud nebylo možné. Byla tu vždy možnost, podívat se do Jižních Brd, čili do oblasti okolo Nových Mitrovic, Míšova nebo Chynína, a našli se i tací, kteří dosud zakázané Střední Brdy navštěvují již dlouhá léta. Ovšem až do konce loňského roku pod hrozbou pokuty, či jiných problémů.  A protože v prostoru je mnoho kilometrů poměrně slušných, (i asfaltových) cest, je jisté, že se ze středních Brd stane ráj pro cyklisty.

Možná vám teď trochu vrtají hlavou pojmy jako Střední Brdy, Jižní Brdy. Pojďme si tedy nejdříve vysvětlit pojmy. Brdské pohoří se táhne od Prahy jihozápadním směrem až k Hvožďanům, či Mladému Smolivci a naším směrem prakticky ke Spálenému Poříčí. A celé tohle pohoří se dělí na tři části: Severní Brdy, zvané též Hřebeny vybíhají od Prahy, (Cukrák) a končí údolím Litavky mezi Příbramí a Berounem. Jižní Brdy začínají téměř u nás – Sp.Poříčí, Nové Mitrovice, Radošice a ze severu jsou ohraničeny silnicí 1/19, tedy Míšov, Teslíny, Věšín. Nejvyššími vrcholy Jižních Brd jsou Třemšín ( 827 metrů) a nejjižnější brdská osmistovka a zároveň nejvyšší bod okresu Plzeň-jih, Nad Maráskem ( 801 m.)

 Vše, co je mezi tím, jsou Brdy střední, Brdy dosud vojenské, Brdy tajemné… Velký znalec Brd, spisovatel Jan Čáka je nazval: Střední Brdy -  krajina neznámá.  V téhle neznámé krajině vznik v roce 1926 vojenský prostor. Do roku 1930 dřevorubci, převážně ze Slovenska a Podkarpatské Rusi káceli lesy v prostoru budoucích dopadových ploch a 19. Května 1930 byly v prostoru první ostré střelby. V té době byly v prostoru kromě několika hájoven i šest vesnic: Padrť, Přední Záběhlá, Zadní Záběhlá  Hrachoviště, Velcí a Kolvín.

Je zajímavé, že tyhle obce fungovaly, žili v nich lidé, a pouze pokud byly ostré střelby, byla ve vesnicích vyvěšena červená vlajka jako upozornění, aby obyvatelé nechodili směrem k dopadovým plochám.  V roce 1936 pak byly vybudovány bunkry na Jordánu, na kterých naše dělostřelectvo testovalo jejich kvalitu. Na základě zkoušek byly poté stavěny bunkry okolo hranic s Německem.

Po obsazení Československa v roce 1939 zabrala území Brd německá armáda, a obyvatelé všech obcí se v roce 1940 museli vystěhovat. Po válce se vrátili do svých domovů, i když mnohdy zdevastovaných. Jejich radost však netrvala dlouho, v roce 1952 se stěhovali znovu a komunistický režim, byl na rozdíl od fašistů důkladnější, a všechny vesnice v prostoru nechal srovnat ze zemí. A nejen vsi. Za oběť „ lepším zítřkům“ padly i všechny hájovny, takže v celém prostoru zbyl jediný obytný objekt – Třítrubecký zámek. Proto i my, pokud budeme hovořit ve svých toulkách o hájovnách, bude u toho vždy poznámka – bývalá hájovna.

A to této krajiny neznámé bych vás chtěl pozvat na cyklovýlety v  několika dalších číslech Blovických novin. Ale ještě před tím, bych vás chtěl seznámit s tím, co můžete ve Středních Brdech vidět.

 Především překrásnou, člověkem nepříliš poznamenanou krajinu. Hluboké lesy i bezlesé oblasti, zejména na bývalých dopadových plochách. Spousty potůčků a potoků, tajemných údolí a vysokých kopců, které ale nejsou žádnými velehorami.

 Co tam zatím (a já doufám, že ještě dlouho) nenajdete, jsou hotely, restaurace, a ubytovací zařízení. Ale protože šířka celého pohoří není nikde více než 20 km, myslím, že nejsou nutná.

Pokud začneme putování od Blovic, pak prvním místem, které musíte vidět, jsou Padrťské rybníky Dvě obrovské vodní plochy a pod nimi obrovská bezlesá pláň, připomínající Šumavu. Rybníky byly zbudovány okolo roku 1560 a pod nimi vznikla Ves Padrť. Jen pár kilometrů od rybníků jsou zbytky Benediktýnského tábora na Teslínech z roku 1084. Opravdu dávná historie, tak dávná, že nebýt informační tabulky člověk by klášter hledal jen velmi těžko. A nedaleko od Teslínského kláštera je vrch Břízkovec, neboli kóta 718, která před léty rozdělila republiku na příznivce a odpůrce amerického radaru. Dnes tady můžete vidět jen do země směřující potrubí, po průzkumných geologických vrtech.

Nad Padťskými rybníky se zvedá vrch Praha s meteorologickým radarem, od něj se můžeme vydat k bývalé Třítrubecké hájovně a pokud se dáme po proudu potoka, narazíme po pár kilometrech na Třítrubecký zámek. Spíše než o zámek se jedná o větší hájovnu, ale je to budova se zajímavou historií, se kterou vás seznámím v jednom putování. A ještě blíže Strašicím je bývalá hájovna Amerika.

Dalšími zajímavými místy jsou bývalá hájovna Na Rovinách, ze které zbyly pouze základy a mezi mohutnými duby ukrytý kamenný kříž. O pár kilometrů dál je další ze zmizelých hájoven. Na Boru. Bývala to arcibiskupská hájovna několika dalšími objekty z roku 1908. I ona byla v roce 1959 zbořena. Zbyl po ní rybníček a několik ovocných stromů. Ale místo je to nádherné. A odtud je to jen kousek na Tok – nejvyšší horu Brd (865 metrů). Pod Tokem můžeme vidět lesní boudu na místě bývalé hájovny Carvánka. O pár kilometrů směrem na západ, pak nás čeká zřícenina hradu Dršťka a pod ní bývalá tanková střelnice Kolvín.

Pokud se ponoříme dál do nitra Středních Brd, nemůžeme minout dopadovou plochu Jordán a na ní již zmiňované tři vojenské bunkry z doby první republiky. Celá dopadová plocha je pokryta vřesem a na konci léta vás přivítá fialová záplava květů. Podobné je to i na severním úbočí Toku, kde je rovněž dopadová plocha. Protože celá oblast není a ještě dlouho nebude pyrotechnicky vyčištěna, nedoporučuje se chodit mimo cesty. A toto platí nejen pro dopadové plochy. Z Jordánu to máme už jen malý kousek na bývalé letiště Hejlák, postavené za okupace, v roce 1940. A z Hejláku je to pár kilometrů na hrad Valdek, odkud již vidíme Hořovice a jsme prakticky venku z prostoru.

Východním směrem od Hejláku jsou nad Příbramí tři umělé vodní nádrže. Obecnice, Pilská a Octárna, ležící na Litavce, nebo jejich přítocích. Všechny nádrže sloužily k zásobování příbramských dolů a všechny byly vystavěny již v 19. Století.

Samozřejmě, že v Brdech je spousta dalších krásných míst, ale nelze popsat všechno a také se musím přiznat, že ani já při svých četných toulkách jsem nebyl zdaleka všude. Ale všechna místa, která jsem vám popsal, jsem osobně navštívil a mohu doporučit. V jarních měsících letošního roku začne Klub českých turistů značit turistické cesty a cyklotrasy a tak stačí koupit si mapu, které jistě vyjdou a vyrazit. A dokud nebude označeno, snad vám pomůže pár námětů na výlety, které jsem připravil do Blovických novin, a které budou vycházet v dalších číslech.

A ještě jedno doporučení. I přesto, že možná nebude ještě nějaký čas značení dokonalé, tak v Brdech jen těžko zabloudíte. Pokud nebudete vědět kudy kam, pak se stačí chytit nějakého potůčku a cesty při něm vedoucí a skončíte buď s Litavkou v Příbrami, nebo s Klabavou ve Strašicích. A teď vzhůru do hor.

Ale před tím ještě jedna velká prosba. Chovejme se prosím, a to nejen v Brdech, k přírodě ohleduplně. Veškeré odpadky, a ostatní produkty naší činnosti si vozíme domů.   Neničíme, nelámeme, nekřičíme. A ještě pozor na auta motocykly a čtyřkolky. Přesto, že je do celé oblasti zákaz vjezdu motorových vozidel, ne každý jej dodržuje. Takže s pokorou a úctou k přírodě, teď již doopravdy: Vzhůru na Brdy!

Stanislav Říkovský

Literatura:

Jan Čáka: Střední Brdy- krajina neznámá

 

Jižní Brdy

6. 3. 2016

Brdské cyklotoulání

Před dvěma roky jsem vás na stránkách BN lákal k  aktivnímu poznávání okolí Blovic ze sedla kola. Protože jsem na tenhle seriál článků zaznamenal kladné ohlasy a protože se konečně po letech diskuzí otvírá tajemný vojenský prostor Středních Brd, rozhodl jsem se pozvat vás do tohoto krásného opuštěného kraje.

Abychom ovšem mohli poznávat Střední Brdy, musíme se tam nejdříve dostat. Jde to samozřejmě autem, v sezoně brdským cyklobusem, ale jde to i po ose, tedy na kole. A tak náš dnešní výlet bude o Brdech jižních. Lze jej použít jako samostatný výlet, tak jak je popsán, nebo lze jednu či druhou část využít pro nástup na delší trasu, nebo při návratu z nově otevřených Středních Brd.

Z blovického náměstí se vydáme po červené turistické Cecimou, okolo židovského hřbitova a rybníka pokračujeme stále po červené, až na silnici na Struhaře. Po silnici dojedeme do Struhař, a stále po červené pokračujeme  ještě pár desítek metrů na  Spálené Poříčí. Kousek za vsí odbočíme,(stále s červenou) projedeme pastviny a přijedeme na kraj lesa. Teď budeme turistickou značku sledovat pozorně, až narazíme na lesní cestu, odbočující vpravo. Opustíme červenou a dáme se lesní cestou z mírného kopečka. Asi po jednom kilometru se dostaneme na silnici. Odbočíme vlevo, vyšlápneme kopeček a za chvíli jsme v Nechánicích. Tady se napojíme na Cyklotrasu 2147 a po ní sjedeme okolo hájovny Obora na křižovatku se silnicí od Spáleného Poříčí na Nové Mitrovice. Tuto pouze přejedeme a míříme dolů z kopce na Mítov. V Mítově se dáme doprava, kousek směřujeme na Mitrovice, ale pár desítek metrů za autobazarem odbočíme vlevo a polní cestou vyjedeme ze vsi. Lehce stoupáme až k silnici z Nových Mitrovic na Planiny. Na této se dáme vlevo, ale jen asi 600 metrů, než v levotočivé zatáčce budeme pokračovat rovně do lesa, okolo samoty Na pile a bývalého dvora. Po necelém kilometru nám přijde zleva zelená TT, po které pokračujeme, až na křižovatku Křtí. Tady se dáme doprava a pokračujeme po žluté na další křižovatku, Pod skalami. Tady žlutou opustíme a odbočíme doleva. Čeká nás mírný sjezd až na kraj obce Míšov, do místní části Huť. Kdysi tady bývala sklárna. Odtud ovšem musíme vystoupat poměrně brutální kopec na náves a ještě kousek k legendárnímu místu všech brdských cyklistů – ke Grilu Míšov. Pokud vás přepadne hlad, pak vězte, že místní klobásy jsou obrovské a výborné.

Teď nás čekají dva kilometry po silnici 1/19 na Teslíny. Je třeba sledovat provoz, už nejsme v lese, ale na poměrně frekventované silnici.   Překročíme hranice kraje a pokračujeme tak, že vystoupáme k nejvýše položené vsi v Brdech, což jsou Teslíny.(710 m.n.m.) Tady odbočíme ze silnice vpravo na lesní cestu. Nyní nás čeká orientačně trochu náročnější putování mezi brdskými boudami. Celé Jižní Brdy jsou charakteristické tím, že na všech významných křižovatkách jsou lesácké boudy, které mimo jiné slouží jako dobré orientační body. A my se jich budeme držet. A ještě jedna dobrá zpráva. Z Teslín  až do Blovic budeme téměř stále klesat. Ale zatím jsme v Teslínech, kde tedy odbočíme ze silnice doprava a po zelené TT dojedeme k první boudě, kterou je Spálená. Tady odbočíme vpravo a po žluté TT pokračujeme k chatě Roubenka. Tam se dáme opět vpravo a ještě asi 300 metrů pokračujeme po žluté do kopce, ovšem v okamžiku, kdy cesta začíná stoupat prudce, nás čeká odbočka doprava. Nyní jedeme kilometr po neznačené cestě, až dojedeme k Červené boudě. Pokračujeme vlevo, přehoupneme se přes mírný kopeček a po kilometru jsme na další křižovatce, kde odbočíme doleva, na žlutou TT. Po žluté, kolem chaty Moricka pokračujeme ke křižovatce Na Dlouhé. Dáme se doprava a po červené TT stále mírným klesáním směřujeme k silnici od Radošic k Chynínu.  Červená se nám sice po cestě ztratí, (odbočí doprava), my ale pokračujeme stále rovně až na silnici, kde se dáme vpravo na Chynín. Kdo si chce ještě užít, odbočí před Chynínem vlevo na zelenou TT do Čížkova a tady se může rozhodnout, zda do Železného Újezdu nebo na Přešín. Ti, kteří toho mají dost, asi dají přednost cestě přes Chynín, směrem na Nové Mitrovice. Tam ale nedojedeme, neboť asi po jednom a půl kilometru odbočíme doleva po silnici na Železný Újezd. Tady stojí za to, pokud je příznivé počasí, vystoupat na rozhlednu.  (Ale o tom už jsme psali). A ze  Železného Újezdu do Blovic, to už je sjezd za odměnu.

Celý výlet měří okolo 50 kilometrů, nastoupáme asi 800 metrů, ale tahle projížďka za tu námahu stojí. Jenom bych doporučoval, vzít si sebou turistickou mapu, určitě 1: 50 000, nebo turistickou navigaci. O jídle a hlavně pití nemluvě, to by na takovou trasu mělo být samozřejmostí.

A nyní, když už víme kudy do Středních Brd, nebo z nich, tak se můžeme vydat třeba na Padrťské rybníky, na Tok, Jordán, nebo kamkoliv jinam. Ale o tom příště.

A ještě drobné vysvětlivky: TT – turistická trasa, CT – cyklotrasa

Stanislav Říkovský

 

Padtské rybníky, Tři Trubky....

6. 3. 2016

Brdské cyklotoulání

K Padrťským rybníkům k Třítrubeckému zámku, cvičiště Na Bahnech a zpět na Padrťáky.

 

 

 

Pro poznání Středních Brd je ideální začít poměrně jednoduchým výletem, na kterém bychom se neměli ztratit. Jako východisko své cesty zvolíme Teslíny, nejvýše položenou ves v Brdech. Sem se můžeme vypravit Brdským cyklobusem jezdícím od dubna do září z Plzně přes Nezvěstice a Spálené Poříčí, případně autem, nebo pěkně po ose.(Viz minulé BN)

 Od autobusové zastávky v Teslínech jedeme asi 400 metrů po silnici na Věšín a pak odbočíme vlevo po cyklotrase 2275, později po CT 2273. Lesní cestou klesáme k chatě Václavka, později lehce stoupáme, a po čtyřech kilometrech jsme na křižovatce, kde CT odbočuje doprava. My se ale dáme doleva. Můžeme ale odbočit nejdříve doprava a dojet se podívat pár desítek metrů na Červený lom, kde se těží kámen, jehož načervenalá barva je způsobena oxidy železa. Tenhle kámen se mimo jiné používá při opravách cest v Brdech, takže se s ním budeme často setkávat. Po návštěvě lomu se ale vrátíme na křižovatku a pojedeme teď už rovně, (z původního směru tedy doleva) a po třech kilometrech vcelku po rovině a z kopce jsme na hrázi Dolejšího Padrťského rybníka. Vlevo od nás se nachází monumentální vodní plocha, a za ní ještě jedna větší.  Hořejší Padrťský rybník.

 Po nezbytné zastávce u rybníka pokračujeme na křižovatku na konci hráze, kde odbočíme vpravo. Pokračujeme bezlesou krajinou, místy kde stávala obec Padrť, která musela, stejně jako čtyři další obce ustoupit rozšiřování vojenského prostoru v padesátých letech minulého století. Projedeme okolo dalších dvou malých rybníčků a na křižovatce odbočíme vpravo. Stále otevřenou krajinou se blížíme k lesu, a zhruba po osmi stech metrech nás čeká odbočení vlevo. Jsme v bývalé Zadní Záběhlé. Pomalu se blížíme k lesu a začínáme mírně stoupat.  Jedeme teď po poměrně solidní asfaltové silničce. Po příjezdu do lesa stoupání nabývá na intenzitě. Stoupáme po úbočí vrchu Kočka ( 789m). My se dostaneme pouze do 690 metů , pak začíná prudké klesání zakončené serpentinou. Cesta končí na velké křižovatce u bývalé Třítrubecké hájovny.  Bohužel, po hájovně není ani stopy, zmizela i stodola, která tady byla ještě nedávno. Tohle místo je třeba si pamatovat, neboť se odtud dá vyrážet do čtyř směrů a tato křižovatka je důležitý orientační bod i pro další výlety.

Dáme se doleva a budeme klesat až do Strašic. Po půl kilometru uvidíme cestu odbočující doprava, která končí vraty, ostnatým drátem a kamerou. Toho si nebudeme všímat, v Brdech jsou i dnes vojenská zařízení. Tohle je takzvaný objekt U Němých, vystavěný v dobách Varšavské smlouvy, dodnes používaný naší armádou. A proč U Němých? Traduje se, že vojáci sloužící v tomto objektu, jezdili pro obědy do kasáren ve Strašicích na otázky ostatních vojáků, kde slouží a co že to tam v lese vlastně mají, neodpovídali. Mlčeli. Proto U Němých.

 My tedy pokračujeme stále z kopečka. Nyní jsme na staré brdské cestě Aliance (ale o tom až jindy) a po dvou kilometrech přijedeme k zámečku Tři Trubky. Jedná se o lovecký zámeček vystavěný hrabětem Colloredo-Mansfeldem v roce 1890. K tomuto zámečku se váže jedna zajímavost z druhé světové války. Nacistický pohlavár, polní maršál von Brauchitsch, měl na začátku války pochybnost o vedení války Adolfem Hitlerem, a několikrát se s ním dostal do sporu. Nakonec rezignoval na svou funkci a byl jmenován správcem německé vojenské střelnice v Brdech. Jako bydliště dostal přidělen zámek Tři Trubky. A jelikož byl vášnivý nimrod, jistě se mu v nové funkci líbilo. Na konci války se potichu vytratil do americké zóny v Německu, kde v roce 1948 zemřel. Další zajímavostí tohoto zámečku je, že zde v květnu 1930 přenocoval prezident T.G.Masaryk, když sledoval střelby naší armády. Po téměř povinné přestávce u zámečku pokračujeme do Strašic a celou cestu nás doprovází říčka Klabava. Po cestě ještě uvidíme vlevo bývalou hájovnu Amerika, dnes také vojenský objekt. Kousek pod hájovnou nám přijde zprava CT 2252, ale po pouhých osmi stech metrech, již ve Strašicích tuto opustíme tak, že odbočíme vlevo. Dáme se kolem koupaliště a úpravny vody a jedeme zpět do lesa.

Nyní směřujeme k bývalé vojenské střelnici Na Bahnech. Dostaneme se pod vysoký val, ze kterého je možno střelnici přehlédnout a pokračujeme pod ním, nebo po něm. Cesta se točí doleva a čeká nás přibližně dvoukilometrové stoupání na Bílou skálu. Po jeho zdolání sjedeme z příjemného kopečka k nám již známé křižovatce u dolního Padrťského rybníka. Tam se dáme doprava, kousek pojedeme po stejné cestě, po které jsme jeli v protisměru, ale u hráze pokračujeme rovně. Po levé ruce máme rybník a po pravé bývalé tankové cvičiště. Dojedeme na další křižovatku, kde odbočíme vlevo na CT 2273 a po chvilce jsme na hrázi horního rybníka. Teď máme rybníky po obou stranách Na tomto překrásném místě se můžeme, nebo spíše musíme zastavit. Stojí to za to. Rybník vlevo, rybník vpravo. Pokračujeme po hrázi a po cyklostezce. Po vjezdu do lesa se kvalita cesty zhorší, bývá tam většinou  vlhko. Ještě před tím máme podle dopravní značky sesednout z kola a pár desítek metrů, kvůli prudkému sjezdu a ostré zatáčce kolo vést.  Musíme bedlivě sledovat značení, chvilkami jedeme spíše po pěšině, než po cestě. Po necelých dvou kilometrech přijedeme na kvalitní zpevněnou cestu, odbočíme vpravo a kruh se uzavřel.  Tady jsme začínali.  Čeká nás posledních 1 500 metrů stoupání k silnici, kde se dáme doprava a za chvilku jsme na Teslínech.

Celá trasa měří cca 35 km a nastoupáme asi 500 výškových metrů.

Literatura:  Jan Čáka  Střední Brdy, krajina neznámá

Stanislav Říkovský

 

Brdské nádrže, Aliance Tok,Klabava a Padrť

8. 4. 2016

Brdské cyklotoulání

Nádrže, Aliance, nejvyšší hora Brd, údolí Klabavy a Padrťské rybníky

To vše můžeme vidět na výletě, který jsem pro vás naplánoval. Tentokrát to bude výlet téměř celodenní. Takže svačinu a pití sebou a nezapomeňte, že všechny odpadky si vozíme zpět domů.

Brdským cyklobusem se necháme odvést do Bohutína. Odtud vyrazíme nejprve zpět po silnici, směr Rožmitál, po CT 8190, abychom po kilometru odbočili doprava po CT 8198 na obec Láz. Tam odbočíme opět vpravo a pokračujeme rovně, tentokráte po CT 8198. Po výjezdu z obce uvidíme vlevo objekt na zpracování dřeva- pilu. Odbočíme doleva, opustíme cyklotrasu a projedeme těsně okolo pily, dá se říci, že jim projedeme téměř po dvoře. Cesta pak lehce stoupá a zhruba po kilometru jsme u první dnešní nádrže, u Lázu. Nádrž se nachází na říčce Litavce a stejně jako ostatní brdské nádrže sloužila k dopravě vody do příbramských dolů.  Po prohlídce se vrátíme kolem pily zpět na CT 8198.

Po CT pokračujeme lesem a téměř po rovině až ke druhé nádrži, kterou je nádrž Pilská. Tato leží na Pilském potoce, přítoku Litavky. Cesta nás přivede až na hráz této nádrže. Na této nádrži najdeme i šachtu, kterou se dopravovala voda do Příbrami. Z Pilské nádrže zamíříme stále po CT 8198 směrem na obec Obecnice. Čeká nás příjemný sjezd z nadmořské výšky přes 700 metrů do nějakých 520 metrů, což je sice příjemné, ale na druhou stranu ztrácíme pracně vyšlapané metry. Na kraji Obecnice je třeba dát pozor, budeme vjíždět na hlavní silnici. Před kostelem svatého Šimona a Judy se dáme doleva, opustíme cyklotrasu a začínáme stoupat. Přibližně po jednom a půl kilometru od kostela uvidíme vlevo pod sebou třetí z brdských nádrží- nádrž Obecnice, též zvanou Octárna. Tentokrát nepřijedeme na hráz, ta zůstane vlevo od nás. Přes vodní nádrž vidíme vrch Klobouček, a pokud máme pocit, že už jsme to někdy viděli, pak asi proto, že fotka z tohoto místa je snad v každé publikaci o Brdech. Po nezbytné fotografii se vrátíme na cestu a pokračujeme asi jeden a půl kilometru ke křižovatce U jedle, kde odbočíme vpravo. Tady začíná horská silnice Aliance.

Kde se vzal tak podivný název pro silnici? To bylo tak! V roce 1875 zkrachoval zbirožský podnikatel, jemuž patřily lesy v okolí Strašic. Tyto získala Vídeňská hypoteční banka a od ní je koupil hrabě Colloredo Mansfeld z Dobříše, který vlastnil lesy v okolí Obecnice. Aby obě poloviny svých lesů spojil, vystavěl horskou silnici, které dal francouzský název Aliance, česky spojenectví. My se nyní na tomto spojenectví nacházíme a stoupáme od křižovatky U jedle ke křižovatce U křížku, kde odbočíme vlevo. Teď poznáme, že jsme na horské silnici. Cesta stoupá v serpentinách, z nadmořské výšky 600 metrů se během tří kilometrů dostaneme až k osmi stům metrů. Po vykroužení několika zatáček se nám po levé ruce objeví bezlesá planina. Je to dopadová plocha Tok, na severním úbočí nejvyšší brdské hory. Zde stojí za to, některou z cest odbočujících vlevo vystoupat na planinu, a pokud půjdeme stále do kopce k lesu, přijdeme na rovnou širokou úvozovou cestu, která se později změní ve vodní nádrž. Jedná se o uměle vybagrovanou nádrž, která sloužila armádě jako rezervoár vody pro hašení případných požárů při ostrých střelbách. A přesto, že jsme na kopci, vody je v ní většinou dost. Proto musíme na chvilku do lesa, a jít souběžně s touto nádrží. Pak se vrátíme na cestu a po několika desítkách metrů jsme u vrcholové mohyly, ve výšce865 metrů. Výš už to v Brdech nejde. Jsme na Toku.

Nyní máme dvě možnosti. Buď se vrátit stejnou cestou, nebo chvilku pokračovat jižním směrem a asi po sto metrech odbočit doprava a sjet z kopce k hájovně Carvánka. Tedy k bývalé hájovně, protože ta původní už není, místo ní je na louce lesácká chata.  U Carvánky se dáme doprava, z kopce a přibližně po jednom a půl kilometru přijedeme zpět na Alianci.  Nyní nás čeká příjemné klesání lesem, mineme odbočku na dopadovou plochu Jordán (o tom někdy jindy) a po necelých čtyřech kilometrech jsme na velké křižovatce pěti cest. Tady musíme Alianci na chvíli opustit, neboť u jejího pokračování údolím potoka Rezerva je stále přísně tajný vojenský objekt U Němých. Takže se musíme dát doleva, čekají nás další dva kilometry z kopce a dlouhou rovnou silnicí se dostaneme do údolí Třítrubeckého potoka k bývalé Třítrubecké hájovně. Dáme se doprava a klesáme, za chvilku se napojíme zpět na Alianci a při potoce dojedeme až k zámečku Tři trubky. Pak pokračujeme k  hájovně Amerika, která není ani tak hájovnou jako spíš dalším vojenským objektem. Odtud nám zbývá poslední kilometr do Strašic. Tady můžeme vyjet z lesa a přes Dobřív a Mirošov zamířit  po silnici na Blovice, nebo podle návodu z minulých BN pokračovat přes Bílou skálu k Padrťským rybníkům a odtud na Teslíny, nebo na Míšov. Pokud zvolíme cestu okolo Padrťských rybníků, vyjde nám celá trasa přibližně na 55 kilometrů, s převýšením přibližně 1 000 metrů. Je to sice trochu náročnější výlet, ale stojí za to. No a z Teslín i z Míšova nám jezdí cyklobus. A kdo by neměl dost, může do Blovic po ose, údolím mezi Třemšínem a Maráskem, přes Chynín.( viz předminule) Tím se nám cesta prodlouží o dalších cca 30 km.

Literatura: Jan Čáka – Střední Brdy, krajina neznámá     Hajšman,Vogeltanz – Tajemství brdských vrcholů.

 

Na Valdek

8. 4. 2016

Brdské cyklotoulání – Na Valdek

V našem dnešním výletu se vydáme napříč celými středními Brdy, z Věšína až téměř do Hořovic a zpět do Míšova. Vypadá to na velkou dálku, ale celý výlet se vejde do 60 kilometrů, s případným dojezdem do Blovic zhruba na osmdesát až devadesát.

Tradičně doporučuji nechat se vyvézt Brdským cyklobusem, tentokrát do Věšína. Odtud vyrazíme do Bukové a poté po cyklotrase 8191 do Nepomuka. Pozor, tento Nepomuk má s tím naším, jihoplzeňským společné pouze jméno. Jinak se jedná o malou vesničku, založenou v osmnáctém století, (1727) pražským arcibiskupstvím. Na její osídlení bylo pozváno 23 rodin z Německa z pohraničních hor Šumavy od Nýrska. Jméno dostala obec pochopitelně po velkém Nepomuku, ale z důvodu rozlišení se dodnes v okolí používá výraz V Němcích. Nepomuk projedeme stoupáním, na křižovatce rovně po cyklotrase 8190. Přibližně po 1 800 metrech od křižovatky odbočíme z cyklotrasy doleva na cestu, která je označena jako Borská. Některé z cest v Brdech jsou totiž již několik let označeny díky iniciativě Vojenských lesů. Nejde sice o dokonalé značení, ale mnohdy je to jediné vodítko. A protože vloni vyšla cykloturistická mapa 1: 25 000, kde jsou cesty také pojmenovány, je to velký pomocník.

My se teď budeme držet Borské cesty. Pokud nezabloudíme, přibližně po šesti kilometrech přijedeme na planinu, k bývalé hájovně Na Boru. Bývalá arcibiskupská hájovna od roku 1959 nestojí, zůstalo po ní pár ovocných stromů, rybníček a hlavně velká křižovatka, na kterou dojedeme. Tady se dáme rovně, severním směrem do kopce a mezi dvěma osmistovkami, Korunou vlevo a Tokem vpravo, dojedeme po necelých dvou kilometrech na další křižovatku. Zde se nesmíme nechat unést pěknou cestou z kopce, my budeme pokračovat stále severním směrem do kopce a zhruba po jednom a půl kilometru vystoupáme, na nám již známou silnici Aliance. Jsme na další významné křižovatce a orientačním bodu, jehož název je tak podivný, až se mě ani nechce vyslovit. Ale jelikož je to i v mapách, tak tedy s prominutím: Jsme na křižovatce V Prdeli. (ještě jednou se omlouvám za ten výraz, ale je oficiální)

Dnes Alianci pouze přejedeme a pokračujeme po Hořovské. Po 1500 metrech jsme na dopadové ploše Jordán. Ona je sice na úbočí vrchu Houpák, Jordán je kopec naproti, ale je to tak zaužívané. Takže jsme jako na Jordánu a vidíme tři betonové bunkry ze třicátých let minulého století, na kterých si naše armáda v době hitlerovského ohrožení testovala pevnost budoucího hraničního opevnění. Doporučuji vytlačit kolo,(opravdoví borci pochopitelně vyjedou) k hornímu krytu, odkud je přenádherný výhled do kraje. U jednoho ze zbývajících bunkrů byla točena scéna z filmu Obecná škola, kde Zdeněk Svěrák odpaluje pancéřovou pěst na školním výletě.

Pak nás čekají necelé tři kilometry víceméně z kopce, k letišti Hejlák. Toto letiště postavili Němci v roce 1940 a není zcela jasné proč. Je zbytečně široké, zároveň ale není příliš dlouhé. (70 x 550 metrů je pro letiště divný parametr). Některé odvážné hypotézy hovoří o přípravě tajných zbraní, snad i pro zkoušky létajících talířů, ale spíše sloužilo pro kurýrní lety. Dnes je na něm skládka dřeva. Přejedeme letiště a po kilometru (nikoliv dříve!!!) se dáme doprava a po dalších dvou kilometrech doleva.  Teď jsme na pěkné asfaltce a mohou nás překvapit i auta. Takže pozor! Zbývají nám poslední dva kilometry na hrad Valdek, kdysi mocné sídlo rodu Buziců. Jsme venku z bývalého vojenského prostoru a po pětadvaceti kilometrech začneme točit k domovu.

Napojíme se na žlutou turistickou a sjedeme přes Neřešín k údolní nádrži Záskalská. Na její hrázi se dáme vlevo po zelené turistické, přes Chaloupky a Kvaň pokračujeme do Nové Vsi.  Opět doporučuji bedlivé sledování turistických značek (vlastní zkušenost). V Nové Vsi se napojíme na CT 2252 a tuto budeme sledovat dalších přibližně 10 kilometrů. Nejdříve více do kopce, později z kopce a přes samotu Okrouhlík a Svatou Dobrotivou dojedeme na okraj Strašic. Tady se dáme doleva a proti proudu Klabavy zamíříme po Alianci do kopečka. Po dvou a půl kilometrech přijedeme k Třítrubeckému zámku a pár desítek metrů za ním odbočíme vpravo a po cestě označené jako Josefka lehce stoupáme pod vrch Palcíř.  Po cca čtyřech kilometrech se dáme doleva a směřujeme k Padrťským rybníkům. Od hráze Dolního rybníka se dáme tak, abychom měli rybník vlevo a pokračujeme  při rybníku až do míst, kde naši trasu křižuje CT 2273.  Odbočíme vlevo, po CT ke hrázi horního rybníka kde stojí nově opravená vojenská chata, které se říká Dzůrovka, podle bývalého komunistického ministra národní obrany Martina Dzůra, za jehož éry byla postavena. Kromě chaty je tam i altánek s posezením a výhledem na rybník.  My dnes opustíme CT, odbočíme doprava, po neznačené cestě do mírného kopce. Zhruba po kilometru stoupání narazíme po pravé straně na zbytky kláštera Teslíny. Pravdou je, že nebýt informační cedule, asi bychom se nevšimli, základy kláštera jsou téměř neviditelné. Na další křižovatce se dáme doprava a po pěti stech metrech přijedeme na cestu do Míšova. Odbočíme vlevo a za chvíli jsme mírným sjezdem v Míšově. 

Aniž bych chtěl dělat komukoliv reklamu, po tomhle výletě je téměř povinnost zastavit se na maxiklobásu, nebo krkovičku v legendárním Grillu Míšov. Určitě tam s vámi budou desítky  kolegů- cyklistů. A brdský cyklobus staví hned u grillu. Tahle trasa měří necelých 60 km, s převýšením cca 1 200 metrů, takže je přece jen pro trochu vyježděné cyklisty. Ale v rozumném tempu a s přestávkami to není problém.

 A kdo by neměl dost, tak může pokračovat po silnici přes Borovno a Spálené Poříčí do Blovic, nebo po zelené k Dívčí studánce, tam kousek doprava po neznačené a po žluté do Křtí a dále do Nových Mitrovic a přes Železný Újezd do Blovic. Nebo na Teslíny a dále tak jak jsem popisoval v jednom ze svých toulání do Chynína, Žel. Úezda a do Blovic. Ve všech těchto případech se ovšem dostáváme ke hranici 90 kilometrů. Ovšem do Blovic je to pokaždé z kopce.

 

Na Tok jižní stěnou

8. 4. 2016

Na Tok jižní stěnou

Náš dnešní (poslední) výlet začíná ve Věšíně, odkud se vydáme do Bukové a dále do brdského Nepomuka. Tady se napojíme na CT 8190, po které pojedeme pouhých 400 metrů a pak odbočíme doleva, na cestu označenou jako Dřevěná. Teď začneme poměrně slušně stoupat na druhou největší horu Brd, na Prahu. Na necelém kilometru nastoupáme přes sto výškových metrů. Na další křižovatce odbočíme doleva. Nyní se nacházíme na dlouhém hřebeni druhého nejvyššího brdského kopce a již pouze mírným stoupáním míříme na vrchol k meteorologickému radaru na Vrchu Praha. Bohužel tento radar je nepřístupný.

Od věže pokračujeme rovně z kopečka na další křižovatku, kde se dáme doprava. Čekají nás příjemné dva kilometry z kopce, k bývalé hájovně Na Rovinách. Po té zbyly zarostlé základy a kříž mezi dvěma mohutnými stromy. U hájovny odbočíme doprava.  Další tři kilometry pokračujeme stále mírně z kopce, až přijedeme na další křižovatku, odbočíme doprava a po dvou a půl kilometrech bychom měli být na další zaniklé hájovně, Na Boru.  Měli bychom být! Ovšem autorovi těchto řádků se povedlo dvakrát za sebou v těchto místech zabloudit a přijet na Bor z trochu jiné strany. Asi je zde nějaký Brdský Bermudský trojúhelník. Ale jelikož tato cesta mezi hájovnami je v návrhu nových cyklotras, myslím, že letos na jaře bude tento problém vyřešen a od hájovny Na Rovinách se bude stačit držet ukazatelů, které nás dovedou na Bor. Tentokrát od hájovny odjedeme rovně,(tedy na východ), po pravé straně nám zůstane malý rybníček a pokračujeme necelé tři kilometry lehce nahoru dolů. Po své levé ruce máme nejvyšší horu Brd, nám již známý Tok. A protože jsme jej minule zdolali ze severního směru, z Aliance, tentokrát na něj vystoupáme z jihu. Asi tři kilometry od Boru je z naší cesty odbočka vlevo. Po té se nyní dáme, začínáme stoupat, chvilkami budeme muset asi i tlačit, cesta není nic moc. Zhruba po dvou kilometrech přijdeme na bezlesou planinu a dále stoupáme s lesem po levé straně přibližně 800 metrů. Pak nám přijde zleva cesta od Carvánky a za chvilku jsme na vrcholu Toku.

Vážení čtenáři. Pokud zvládnete všechny moje výlety, pak se můžete začít považovat za znalce Brd. A proto vás nyní nechám na nejvyšší hoře Brd, a od této chvíle si musíte poradit sami. Kudy dolů, kudy domů, kam příště….

V Brdech je samozřejmě spousta dalších krásných míst, mnoho tras, které si třeba najdete sami a možná do budoucna poradíte vy mně. Dneškem končí moje Brdské cyklotoulání. Jen bych měl na závěr ještě pár rad. Přesto, že Brdy nejsou žádné velehory, přece jen jsou to hory. Takže i za letního počasí by to chtělo alespoň pláštěnku, samozřejmostí je dostatek pití, ideální je iontový nápoj, ale stačí čaj, případně minerálka. Ta ovšem na rozdíl od čaje když zteplá, není moc dobrá. V každém případě byste sebou měli vést něco k jídlu. Stačí dvě energetické tyčinky, ani rohlík se šunkou není k zahození. Dobré je vozit sebou pár tablet hroznového cukru. Pokud vás na trase překvapí hlad, je pozdě začít hledat něco k jídlu. A navíc, v Brdech občerstvení nenajdete. Důležité je rovněž oblečení. Bez helmy dnes jezdí málokdo, brýle chrání proti slunci i hmyzu, cyklokalhoty by měli být s vystýlkou, aby nebolel zadek. Věřte, že mnohdy by po osmdesáti kilometrech nohy jeli dál, ale už nevíte, jak si sednout, aby to nebolelo. Cyklodres není žádná frajeřina, ale společně se spodním funkčním trikem nutnost k tomu, abychom se po cestě nepotili. Neboť v bavlněném tričku se do kopce zpotíme a z kopce nám bude zima. Osobně se přimlouvám za výraznější barvy dresu, neboť i na kole platí staré známé: Vidět a být viděn. V lese bývají myslivci a na silnici auta. A pokud se trochu zešeří, pak je černý dres k ničemu. A pokud vám někdo bude říkat, že vypadáte jako papoušek, tak ho nechte mluvit. Lepší být papoušek, než přejetý kamionem, nebo zastřelený myslivcem. Kolo by mělo být samozřejmě v pořádku, náhradní duše, hustilka a lepení je samozřejmostí. Stejně tak základní nářadí. Brzdy by měli brzdit a přehazovačka přehazovat, řetěz nevrzat. Jinak není z jízdy ten pravý požitek.

A ještě něco. Přesto, že v letošním roce bude vyznačeno přes 200 kilometrů turistických tras a cyklotras, bude tento rok takový pionýrský. Chce to dobrou mapu. Vloni vyšla 1:25 000 od nakladatelství We Maps, jistě budou vycházet další. Takže mapu sebou, pokud máte navigaci, ještě lépe. A v místech, kde není  provedena pyrotechnická asanace se budeme  držet pouze cest a nevstupovat do lesa. Naše armáda hospodařila v lesích téměř devadesát let a navíc dvacet let armáda sovětská. A ta si rozhodně s likvidací munice hlavu nedělala.

A teď už vám přeji hodně kilometrů bez defektů a nehod. A nezapomeňte. Odpadky si vozíme domů!